Pravé italské tiramisu

Nejtypičtější z typických italských moučníků je Tiramisu. V překladu tira mi su znamená "zvedni mě" nebo "vytáhni mě (nahoru)". Původ dezertu není zcela znám, jedna verze říká, že jej připravovaly ženy v den, kdy měly náročnou práci, aby je pak večer "vyzvedl" z únavy a postavil je na nohy (no nevím, taková kalorická bomba, ale píše se to), podle druhé verze je moučník pojmenovaný podle vrstvení (vytáhni mě nahoru). Další zase tvrdí, že jej připravovaly ženy mužům, když někam odjížděli (to se mi taky moc nezdá, praktičtější je určitě pečená bábovka nebo něco podobného, nikoliv dezert, který se jí lžičkou, a taky nejde moc dlouho skladovat díky syrovým vajíčkům). Ať je to jakkoliv, Tiramisu se dnes podává v celé Itálii a připravuje se v různých variantách, základem je vždy smetanové mascarpone, čerstvá vajíčka, cukr, silná káva, likér a dlouhé piškoty. Jedla jsem v Itálii i Tiramisu s lesním ovocem a bylo naprosto fantastické, i samotní italové mají na něj spoustu variací.

Nejprve uvaříme silnou kávu, nejlépe espresso, a nalijeme do misky.
Mascarpone, žloutky, cukr a šlehačku ušleháme do tužšího krému - elektrickým šlehačem šleháme asi dvě minuty, až krém přestane téct a drží na metličce.
Pokud máte strach ze syrových vajec, můžete žloutky nejprve ušlehat s cukrem ve vodní lázni.
Do vychladlé kávy přidáme malého panáka likéru - buďto Amaretto (mandlový likér), koňak, víno marsala, někde se dává i whiskey, dá se použít i rum.
Připravíme si misky nebo široké skleničky, nebo zvolíme větší, nejlépe hranatou nádobu, do které budeme dezert skládat.
Cukrářské piškoty Savoiardi namáčíme do kávy - jen rychle namočíme, okapeme, a vyložíme jimi dno formy - pokud dáváme do skleniček, bude asi potřeba piškoty nalámat. Máčíme opravdu jen lehce, kdybychom máčeli piškoty moc dlouho, budou rozmočené a v dezertu pak by byly jak bláto.

Jakmile máme dno celé vyložené piškoty, potřeme je polovinou krému, uhladíme stěrkou a pokračujeme druhým patrem - opět poklademe namočenými piškoty. Naneseme druhou vrstvu krému, zakryjeme alobalem nebo uzavřeme, a dáme do lednice vychladit alespoň na čtyři hodiny, nejlépe přes noc.
Před podáváním tiramisu poprášíme hořkým kakaem přes jemné sítko.

Poznámka:
Pokud je potřeba, aby bylo tiramisu i na efekt, je lepší udělat pro každou osobu zvlášť do misky nebo skleničky, tiramisu z větší nádoby se špatně porcuje, úhledné kostky se z něj podaří vyrobit jen málokdy.
Mascarpone lze z úsporných důvodů nahradit i lučinou, philadephií nebo i tvarohem, ale už to pak není pravé tiramisu, lučina a spol. má jiné složení a i chuťově jsou odlišné.
Totéž platí o piškotech, pravé tiramisu je pouze z dlouhých piškotů, které jsou nahoře pocukrované a celkově jsou sladší.
V mnoha původních receptech na tiramisu se místo šlehačky dává sníh z bílků, moučník je pak trošku odlehčenější, variant je ale více, v každé oblasti se recepty mírně liší, ta se šlehačkou je u nás doma nejoblíbenější.

Z tohoto množství je tiramisu pro 4 - 5 osob.